Ahoj,

jmenuji se Marie a je mi 32 let. Momentálně jsem na mateřské a jsem tak trochu sekretářka mého bratra Pavla, pro kterého žádám o pomoc.

Na Štědrý den 2019 Pavel&nbsp;spadl z motorky a ochrnul tak na všechny 4 končetiny. Teď na Vánoce “slavil” výročí pádu. Moje mamka je ráda, že zvládá péči o bratra, se kterou jí pomáhá i bratrova přítelkyně, která ještě studuje. Když mu nemůžu pomoct rozhýbat ruce nebo ho postavit na nohy, i když bych si to moc přála, tak se snažím pomáhat alespoň tak, že za něj dělám administrativní věci, jednám s&nbsp;úřady atd. Bohužel nemohu pomoci více, protože žiji&nbsp;v Brně a bratr s mámou&nbsp;v&nbsp;Litohoři.

Pavel&nbsp;necítí nohy vůbec, dokáže sice hýbat pažemi, ale prsty ovládat nemůže. Dřív byl úplně normální kluk, chodil do práce (pracoval jako operátor ve výrobě), chodil cvičit a byl čerstvě zamilovaný do své přítelkyně. Jeho největší vášní byla jízda na motorce, která mu přesně na Štědrý den obrátila život naruby.&nbsp;

Co se Pavlovi stalo?

Ten den bylo krásně, tak si s&nbsp;kamarádem udělali vyjížďku na motorkách. Když se vraceli domů, přehlédl mezi poli malý potůček a následoval pád. Bohužel dopadl celou vahou svého těla na krční páteř. Po pádu byl při vědomí, ale věděl, že je to špatný, hodně špatný. Nemohl se vůbec pohnout! Tentokrát si asi jeho anděl strážný vzal volno.

CT vyšetření ukázalo spoustu zlomenin obratlů, vykloubené rameno, ale hlavně tříštivou zlomeninu krčního obratle v&nbsp;úrovni C5/C6 a téměř přetnutou míchu. Následovala náročná operace krční páteře. Nemohl bez pomoci přístrojů ani sám dýchat a nikdo nevěděl, jestli někdy sám dýchat bude. Kvůli bolesti ho drželi v&nbsp;polospánku.&nbsp;

Pavel&nbsp;se nevzdal. Nechtěl si vůbec připustit, že by znovu nechodil. V&nbsp;nemocnici strávil 3 a půl měsíce. Během té doby nemohl více jak měsíc mluvit a musel se naučit i znovu polykat. Následně strávil 5 měsíců v&nbsp;Rehabilitačním ústavu v&nbsp;Kladrubech, kde doufal v&nbsp;zázrak, který se bohužel nestal. V&nbsp;září 2020 ho propustili do domácí léčby a nyní se o něj stará máma a přítelkyně.&nbsp;

Je hrozně rád za každý pokrok, ale bere situaci takovou, jaká je. Celou dobu mu byla oporou rodina, hlavně máma a přítelkyně Iveta, která to s ním nevzdala a nerozešla se s ním i přes to, že ví, že jejich společný život bude úplně jiný, než jaký si kdy představovala. A rozhodně to s ním nebude mít lehký.&nbsp;

Možná ho někteří z&nbsp;vás odsoudí a řeknou, že ježdění na motorce je nebezpečný a že si za to může sám, tak co by chtěl. Měl ale víc než dost času o tom přemýšlet a vymýšlet, co by bylo, kdyby. Jenže teď už to, co se stalo, prostě nezmění, i když by si to moc přál. Nezbývá mu, než na sobě dřít a snažit se být samostatný, aby se necítil jako něčí přítěž. Chtěl by mít šanci na co nejvíc normální život. Jenže to obnáší spoustu různých pomůcek a vybavení, které stojí mnoho peněz.&nbsp;

Teď by nejvíce potřeboval nové auto, které bude speciálně upravené na jeho potřeby. Asi si dokážete představit, že ho máma s&nbsp;přítelkyní samy do normálního auta nedostanou – je docela vysoký a jeho v&nbsp;podstatě bezvládné tělo váží přes 80 kg, takže většinu času musí trávit doma, i když by se rád vydal na výlet nebo vyrazil na návštěvu za přáteli.&nbsp;

Pavel&nbsp;měl možnost si vyzkoušet pár aut upravených na potřeby hendikepovaných a zjistili jsme, že potřebuje opravdu velké auto. Ve standardních autech bouchá kvůli své výšce hlavou o strop a naložení elektrického a mechanického auta taky vyžaduje dost prostoru.

Nejlepší nabídku od dodavatele jsme dostali teď v lednu - 900 000 Kč. No, je to dost peněz. Na Kontu Bariéry se snažíme vybrat 450 tisíc. Otázka je, zda je to reálné v horizontu jednoho roku. Dále by měl mít bratr nárok na 200 tisíc od Úřadu práce a budeme žádat 2 nadace o příspěvek, ale nevíme, jestli nám příspěvek schválí a jakou částku. Většina nadací je totiž spíše určená pro děti a není tak moc nadací, které přispívají na auto pro hendikepované dospělé.&nbsp;

Proto budeme velmi vděční za jakýkoliv finanční příspěvek, pokud je vám Aleš alespoň trošku sympatický nebo vás jeho příběh zaujal a chtěli byste mu pomoct.

Moc děkujeme za jakoukoliv pomoc!

Marie a Pavel

&nbsp;

Pomoz Pavlovi, aby mohl žít alespoň trochu normální život