Moje vzdělávání
Čeština

Dnes má svátek Alois, je den hudby a den trpaslíků

V dnešní historii se podíváme na původ a význam jména Alois. Ve světě se slaví Mezinárodní den trpaslíků a Evropský den hudby.

Dnes má svátek Alois.

Jméno Alois se mohlo vyvinout pouze v češtině, odvozením ze jména Ludvík. Častěji je však spojováno s historickým původem. Údajně vzniklo ve starofrancouzštině, ze spojení „á Lois“, které se překládá jako Ludvíkův přívrženec nebo Ludvíkův syn. Existují i výklady jména nezávislé na jménu Ludvík. Spojují jméno se staroněmeckým slovem „Alwisi“ s významem „celý bílý“. V ČR toto jméno nosí cca 10 594 lidí.

Na svatého Aloise poseč louku, neboj se!

Mezinárodní den trpaslíků

Tento svátek se slaví 21. června už od roku 2002. Vyhlásila ho Fronta za osvobození zahradních trpaslíků. Toto společenství bylo založeno v roce 1981 nanologem (nanologie = věda o trpaslících) Fritzem Friedmannem. Den má učit tolerantnosti v zahradní architektuře.

Evropský den hudby

Tento svátek vznikl na popud bývalého francouzského ministra kultury Jacka Langa roku 1981. Jedná se o celoevropsky uznávaný den, který je věnován hudbě, všem, kteří se jí věnují a samozřejmě se v tento den konají různorodé kulturní akce, které jsou s hudbou spojené.

  • V roce 1621 bylo popraveno 27 vůdců povstání.

Staroměstská exekuce (poprava 27 českých „pánů“) ze dne 21. června 1621 byla hromadná poprava dvaceti sedmi vůdců stavovského povstání (tří pánů, sedmi rytířů, 17 měšťanů) na Staroměstském náměstí v Praze. Představovala nebývale krutou tečku za událostmi, které začaly třetí pražskou defenestrací 23. května 1618 a skončily 8. listopadu 1620 porážkou stavovských armád v bitvě na Bílé hoře u Prahy.

Exekuce byla šokujícím a hrozivým představením, které mělo dokázat tehdejší Evropě, že Habsburkové se nenechají zastrašit stavovským povstáním a žádná protestantská vzpoura nemůže ohrozit jejich autoritu. Tento akt ve svém důsledku upevnil vládu Habsburků na českém trůně a odradil potenciální opozici od jakékoli formy odboje.

Dne 8. listopadu 1620 proběhla bitva na Bílé hoře a tím nastala fatální porážka protestantského odboje. Zatímco Fridrich Falcký uprchl do Slezska, čeští stavové museli uznat vládu Ferdinanda II. a pět dní po bělohorské bitvě žádali písemně císaře o odpuštění, moravští stavové taky kapitulovali, Rudolfův Majestát byl zrušen a královským místodržícím byl ustanoven Karel I. z Lichtenštejna.

Dne 17. února byl vytištěn a v Praze rozšířen patent vyzývající politické uprchlíky, aby se do šesti týdnů přihlásili k hrdelnímu procesu. Hledaní se většinou na výzvu sami přihlásili, pouze tři z nich se pokusili utéct. Dne 20. února 1621 bylo zadrženo celkem 61 osob, které byly drženy ve vězení v Bílé věži na Hradě.

Soud započal hned první den a trval od 20. února do 29. března. Předsedou soudního tribunálu byl tehdejší královský místodržící Karel z Lichtenštejna, jeho zástupcem Adam z Valdštejna (strýc Albrechta z Valdštejna), zbytek soudu tvořili úředníci.

Po zpracování výslechů se očekával postoj obhajoby, ale ve skutečnosti se obhajoba nedostala ke slovu, protože senát dostal takovou instrukci od císařského dvora. K důkazu viny stačil výrok soudu, že vina je všem „obecně známa“. Mezitím byl dán prostor i pražským katolíkům, kteří prahli po pomstě, a tak udávali, čímž soudu velmi pomohli.

Královský prokurátor podal 2. dubna 1621 žalobu a 5. dubna už visel rozsudek se jmény emigrantů na šibenicích pražských měst. Všichni byli odsouzeni k smrti. Nakonec bylo odsouzeno 30 mužů, z nichž pro 27 platil trest smrti, pro zbylé tři vyhnání z města. Slavata k tomu navrhoval zkonfiskovat majetek všem, kdo se účastnili povstání. Císařští rádci zasedající ve vídeňské komisi radili Ferdinandovi, aby rozsudek zmírnil. Navrhovali mu popravu devíti z každého stavu, ostatní měli být posláni do Toskánska a do Neapole na galéry. Nakonec se zrušilo i čtvrcení zaživa, došlo k němu posmrtně. Rozsudek byl přečten 19. června.

Mimořádný tribunál se odehrál i na Moravě, kde však z dvaceti ortelů smrti nebyl vykonán ani jediný. Čelní představitelé slezských a lužických stavů podobnému soudu nebyli ani podrobeni.

Vyslýchání probíhalo jednotlivě a každý z vězňů musel odpovědět na 236 otázek. Jejich chování bylo rozličné, někteří si stáli za tím, že jednali v zájmu blaha českého lidu, někteří se zdrceně přiznali k velezradě, jiní se dokonce snažili vykroutit a prosili o milost císaře, někteří se dokonce soudu vysmívali. Navíc císař nebyl s některými výslechy spokojen, a tak nařídil některé zopakovat s použitím mučidel. Jeden z takto vyslýchaných, Fruwein, se zřejmě pokusil utéct, ale útěk nedopadl dobře, pravděpodobně spadl ze střechy, protože byl nalezen mrtev v Jelením příkopu Pražského hradu. Neušel však trestu rozčtvrcení, který byl vykonán později a jeho hlava byla vystavena poté s hlavami ostatních na Koňském trhu. Devět odsouzených vypovídalo pouze německy.

Většina popravených zvláště z měšťanského stavu se provinila pouze tím, že buď přijali některý úřad či poslechli příkaz stavovských direktorů.

Zdroj: Wikipedie

Odměnit autora
Tvoř svou budoucnost