Hrdinou proti své vůli

Otce dospívajícího syna omrzel vztah ke své manželce. Pocítil náklonnost k mnohem mladší ženě.  Po dlouhém vnitřním užírání z tajemství, které v sobě nosil, dospěl k rozhodnutí, že o novém vztahu manželce poví. Požádá ji o odpuštění a o rozvod. Nabídne jí, ať si ponechá klidně veškerý společný majetek, hlavně, ať ho nechá v klidu odejít.

Večer své ženě vše řekl. Ona ho však překvapila svou reakcí.
 

„Nechci po tobě žádný majetek. Přeji si jen splnění dvou podmínek.“
 

„Jakých?“ zvědavě zvolal muž.
 

„Chci, abys s definitivním odchodem počkal jeden měsíc. Poté, jak víš, náš syn složí maturitu.“
 

Muž zaváhal, ale přikývl.

„A jaká je druhá podmínka?“, zeptal se.
 

„Abys mě po těchto třicet dní každý večer nosil v náruči přes práh naší ložnice, tak jako na začátku našeho vztahu.“

Muž se tak romantickému přání podivil. Možná si jeho žena bláhově myslí, že ho přesvědčí. Nicméně souhlasil. Nakonec, je to pro mě výhodný obchod, pomyslel si, a jeden měsíc to nějak vydržím.

A pak přišel první večer, kdy měl podle dohody zvednout svou ženu, aby ji přenesl přes práh ložnice. Překvapilo ho, že je o hodně lehčí, než si myslel. „Asi proto, že jsem ji dlouho nenosil,“ řekl si.

Druhý večer, když k sobě vyzvedl s tělem i její tvář, zaskočilo ho, že je bledší, než jakou si ji pamatoval. „Asi je vyděšená, jak to beze mě za těch devětadvacet dní zvládne,“ napadlo ho.

Třetí večer si všiml jejích vrásek. Bylo jich neobvykle více. Čtvrtý večer se zahleděl do jejích smutných očí. Pátý večer, když ji rutinně zvedl do náruče, zničehonic sykla bolestí. „To všechno určitě kvůli rozvodu,“ začal zmatkovat.

Den za dnem, jak přenášel ženu přes práh jejich ložnice, zpytoval svědomí. Pokaždé, když za ní zavíral dveře, zahlédl úsměv syna, který ve svém pokoji vzhlédl od knih a pohledem na rodiče nabral novou energii. Tu ostatně ke svému úžasu objevil také muž. Jeden večer, kdy k sobě opět přivinul svou ženu, si uvědomil, že k ní stále něco cítí.

Když třicátý den ráno syn odcházel z domu na maturitní zkoušku, muž byl odhodlaný navštívit svou milenku a oznámit jí, že s ní ukončuje vztah. Což také udělal. Poté cestou domů koupil pugét růží, aby jej předal své ženě, poprosil ji o odpuštění a vysvětlil jí, jak byl bláhový. Přišel domů s kyticí růži v ruce a nalezl svou ženu v ložnici. Nalezl ji ale mrtvou.

Domácí lékař, kterého přivolal, mu vysvětlil, že zemřela na dlouhodobou nevyléčitelnou nemoc, o které nechtěla nikomu z rodiny říct, ale znala čas, který jí přibližně zbývá.

V tom se otevřely dveře a domů vešel rozradostněný syn:

„Táto, já jsem to dokázal na výbornou.“ Když spatřil zesnulou matku a vyslechl informace od otce, podíval se na něj a složil mu poklonu.

„Teď mi, táto, dochází, proč jsi mámu celých třicet dní nosil přes práh ložnice. Nikdy jsem tak milujícího člověka neviděl. Navíc jsi o všem věděl, ale mě jsi nic neřekl, abych šťastně dostudoval. Táto, jsi můj vzor a hrdina.“

Vzal otcův pugét a umístil ho do vázy vedle postele. Otec nic neřekl, jen se ještě podíval do tváře své zesnulé ženy. Viděl v ní klid a snad i úsměv, který jako by říkal: „Teď už ti nestojím v cestě, ty vzore a hrdino.“

 

Ty se můžeš stát skutečným Hrdinou, když se zapojíš do komunity YeahCoach. Můžeš přímo pomoci tomu, kdo to opravdu potřebuje. Můžeš darovat věci, které už ty nepotřebuješ, ale druhého potěší. Můžeš se vzdělávat a zvyšovat tak svou úroveň myšlení. S YeahCoach totiž můžeš cokoliv. 

 

TOGETHER STRONGER FOREVER

 

Odměnit autora

Tvoř svou budoucnost