Education

Našel jsem svoji rodinu !! 🙂

Po třiceti letech šťastné shledání, s vlastní rodinou. Děkuji za tu možnost 🙂. Dnes už konečně vím, že někam patřím.
19.07.2021
5 min

Dobrý den, srdečně Vás všechny zdravím. 

Rád bych se podělil s mým životním zážitkem, který byl pro mě nejkrásnějším a emocionálním momentem v mém životě. 

Můj život, nebyl od narození, jak z Hollywoodského filmu. Po narození, jsem byl dán do kojeneckého ústavu, poté, ve dvou letech, jsem byl dán k adopci. Bohužel nová rodina ( já tomu říkám,,certifikovaný spolek " 😊), byla silně angažovaná v křesťanských hodnotách, museli jsme chodit, i přes odpor, do kostela, pokud ne, byli jsme vyhozeni na ulici, nebo mnohdy zbiti. Samozřejmě, takový  postoj ve Vás způsobí nenávist ke všem duchovním záležitostem. Nikdy jsem neměl kamarády. Můj život byl jen : škola, povinnosti, škola, povinnosti. Pokud jsem chtěl jít ven, tak jen na dvůr, který patřil celému domu, kde jsme bydleli a kde jsme měli pronajatý byt. Samozřejmě, člověk když je v pubertě a začíná objevovat všechny hormonální změny, pobyt na dvoře, mu vážně nic dobrého nepřinese. 

Byli jsme často biti, mnohdy až ,,nekřesťanským způsobem". Sami jsme šli za sociální kurátorkou, ať začne věc řešit. Nikdy nám nikdo nevěřil. Nenáviděl jsem ten život, cítil jsem, že ten život nežiju já, ale někdo jiný. V 17 letech jsem utekl a přestěhoval se do Prahy, kde žiji dodnes. Adoptivním rodičům nepřeji nic špatného, ať se jim daří, to je tak vše. 

 

V myšlenkách mi pokaždé kolovalo, kdo je můj otec a jak vypadá. Představoval jsem si ho jako milionáře, který vlastní firmu, má plno zaměstnanců, má velký rodinný dům a jezdí v Mercedesu. Bohužel tomu tak nebylo, ale o tom později. 🙂

V životě jsem hodněkrát se snažil najít rodinu, ale vždy marně. Úřady nespolupracovali, matriky totéž. A já žil v Praze a rodiče, které jsem hledal, v Ostravě. 

 

V červnu, roku 2020, jsem brouzdil Facebookem a zkoušel hledat rodinu. Mé rodné příjmení je ,,Baláž “. A viděl jsem na fotce pána, který dle mého uvážení vypadal podobně jako já ( podobné rysy ). Rozhodl jsem se jej oslovit. A k mému údivu mi odepsal. Odepsal větou: ,, Jožko, to jsi ty ? ” . Když jsem byl menší, rikali mi ,,Jožko " . A takto jsem našel moji rodinu. 

 

Za týden jsem odjel do Ostravy, setkat se s otcem. Samozřejmě, měl jsem trému, strach, ale naše shledání bylo radostné, plné slz a já si připadal konečně plnohodnotně. Byl jsem u rodiny týden, přibral jsem asi o 10 kilo 😂. To víte, 3 krát denně teplé jídlo, od knedlíků, po výpečky. Měl jsem se tam dobře. Můj otec nebyl ten, jak jsem si ho představoval ( bohatý, s firmou, domem) . Žije v chudé čtvrti v Ostravě. Je těžce nemocný. Takže jsem byl já ten, kdo podal ruku své rodině. A nevadilo mi to. 

 

Rodina je základ spokojeného žití. Někdo to štěstí má, někdo ne. Takový je život. Bůh nám dal, ale Bůh může vzít. Je to těžké bez rodiny žít, ale žene nás to dopředu, být lepším. Ve všem. Být lepší rodič, být lepší zaměstnanec, být dobrý kamarád. 

 

Život je boj. Není to procházka růžovým sadem. Je to o sebezapření se. A je důležité a je moc dobré mít kolem sebe kamarády, známé, ale i komunita YeachCoach, do které patříme a jsme rodina. Mít vedle sebe druhého je naše vítězství. Je třeba držet svůj cíl, být vděčný a soucitný k ostatním. 

 

To nám všem z celého srdce přeji. 

Ať Vám Bůh požehná. Josef. 

 

 

Reward the author
You have already donated 0 kreditů