My education
Čeština

Kazíte si radost závistí?

Lidé se nestarají ani tak o to, kolik mají, nýbrž o to, kolik mají v porovnání s ostatními.

„Pane Bože, můj soused má kozu a ta mu hodně dojí."

Bůh ho přeruší a říká vlídně: „A ty, můj synu, bys chtěl mít taky takovou kozu, že?”

Prosebník odpoví: „Ne, Bože. Já bych chtěl, aby mu ta koza chcípla.“

Easterlin v jedné své studii z roku 1995 uvádí, že v průběhu předchozích 30 let vzrostl v Japonsku příjem na hlavu pětinásobně. Během celé té doby však nebylo pozorováno žádné zlepšení v subjektivních pocitech životní spokojenosti Japonců.

Vysvětlením je fakt, že pro lidi není důležité, kolik mají. Důležité je pouze to, kolik mají v porovnání s ostatními. Životní spokojenost lidí vzrůstá, pokud si polepšují v rámci nějaké pro ně důležité skupiny (např. mezi sousedy nebo kolegy).

Srovnávání je úrodnou půdou pro pěstování závisti

Pole, na kterém závist kvete nebo nekvete, je vlastní sebehodnocení. Lidé, kteří mají o sobě dobré mínění, váží si sebe, vidí sebe jako šikovné a úspěšné, nemají důvod závidět. Mají pocit, že maximálně využili toho, co jim život zatím přinesl. Jsou to lidé s důvěrou v sebe sama. Nepotřebují ostatní pomlouvat, aby sami mohli růst.

Lidé, kteří o sobě mají špatné mínění, nevěří si a neváží si sebe sama, se často vnímají jako neúspěšní, neatraktivní, bez špetky štěstí. Od toho už je jen krůček k závisti. K „užírání se" úspěchem druhých.

Možná si teď přemítáte: „Hm, takže když mám pošramocené sebevědomí, jsem navěky odsouzen k závisti.“

Naštěstí tomu tak nemusí být. Vynikající psycholog Daniel Goleman proslul teorií emoční inteligence. Ukazuje, jak emoce určují a řídí život. Ale zároveň zdůrazňuje, že jsme to my, naše vědomí, náš rozum a naše rozhodnutí, jak s emocemi naložíme.

Pojďme se podívat na klasickou situaci, kterou jsme zažili všichni, mnozí z nás opakovaně. Náš kolega je pověřen vedením nového projektu. Žere nás to, začínáme závidět.

Můžeme ale použít Golemanovu techniku sebeuvědomění, tedy uvědomit si, kde se emoce bere. Stačí se nad situací zamyslet. A zachytit myšlenky, které naši emoční reakci spustí.

Například: „Jsem naštvaný a uražený, protože povede projekt zrovna on? Nebo proto, že ho nepovedu já?“

Možná si říkáte, že je to skoro totéž. Ve skutečnosti to je ale typicky tak, že pokud si své myšlenky uvědomíme, můžeme následně pozměnit i průběh svých emocí. Místo závisti nás situace pak bude „jen" mrzet. S tím jsme většinou schopni se vyrovnat mnohem rychleji než se závistí, kterou se užíráme a užíráme. I v situaci, kdy nás mrzí, že jsme vedoucí roli nedostali my, jsme schopni kolegovi upřímně poblahopřát a třeba i chvilku prožívat radost spolu s ním.

Nekaz si svou radost záviděním toho, co nemáš

„Proč nemohu mít to, co mají jiní?“ Závistí pro sebe nic nezískáme, jen špatný pocit a pokažené vztahy. Závist vzniká z nedostatku vlastního zdaru a také ze soupeření. Vědomí většího „soupeřova“ úspěchu (i když jen zdánlivého), vyvolává v mnohých z nás pocit ohrožení.

Od malička jsme v rodině i škole stále srovnáváni s druhými. Mnozí si z těchto zážitků odnášejí celoživotní šrámy na duši. Postupně si tímto vytváříme představu o tom, jací bychom chtěli a měli být. Žijeme ve světě, „kéž bych byl jako...“, „kéž bych měl jako…“ Ze srovnávání pak začíná klíčit závist.

Závist nám přináší smutek z úspěchu a štěstí druhého. Nám samým ale závist nic dobrého nepřináší, šťastnými nás nedělá. Závist je jako jed, který si sami podáváme – špatně je totiž jenom nám. Kvůli závisti zapomínáme na radost z toho, co máme, čím jsme. Protože se zaměstnáváme tím, co nemáme, ale ti druzí to mají. Křesťanství dokonce hodnotí závist jako jeden z největších hříchů.

Pozor – závist není jen negativní emocí. Můžeme se na ni podívat i jako na cenný zdroj inspirace. Pokud druhý má něco, co bychom si také přáli, co mu v koutku duše závidíme, může nás to inspirovat k hledání cesty, jak to získat. Znamená to přenést se přes přání, „aby mu koza chcípla,“ k uvažování nad tím, jak si takovou kozu dostupnými a morálně přijatelnými způsoby pořídit.

 

Desatero proti závisti

  1. S nikým se nesrovnávám.
  2. Uvědomuji si, jaké pozitivní věci ve svém životě mám.
  3. Uvědomuji si, kolik důležitých lidí ve svém životě mám.
  4. Obklopuji se přáteli, se kterými mohu otevřeně a s radostí sdílet své i jejich úspěchy.
  5. Jsem vděčný(á) za výzvy, které se mi povedlo zvládnout.
  6. Uvědomuji si, co nového se učím, v čem se rozvíjím, v čem se zlepšuji a rostu.
  7. Jsem spokojený(á) s tím, co právě mám.
  8. Své úspěchy sdílím s pravými lidmi v pravou chvíli. Touha pochlubit se za každou cenu může vyvolat vlnu nepochopení.
  9. Přeji druhým a bude mi přáno.
  10. Raduji se s těmi, kdo se radují.

 

Thank the author with credit
Create your future