Kouzlo jménem Všímavost. 2. díl - utvářejte svoji realitu

Všímejte si, jak slovy utváříte vlastní realitu 

Vedle všímavosti vůči svým vlastním pocitům, myšlenkám a událostem v našem životě je pro nás velmi důležité věnovat patřičnou všímavost našim slovům. Tedy tomu, co říkáme o sobě i o druhých. Jak hodnotíme sebe, jak hodnotíme druhé. Už víme, že tvůrci událostí v našich životech jsme my sami, proto se nejprve zaměřme na všímavost toho, co říkáme sami o sobě.

Všímejte si vlastních slov

Pokud jste to doposud nedělali, vřele doporučuji všímat si, co říkáte a jak to říkáte. Jak často sami sobě spíláte za něco, co jste nestihli, nebo naopak jak často se chválíte, když se vám něco povede. Po pár dnech všímání si sebe sama a své mluvy budete při troše zručnosti schopni vyhodnotit, jak jste na tom s míněním o sobě samých. Jak moc si sami sebe vážíte, jak moc se máte rádi. Vaše slova jsou zrcadlem vašeho mínění o vás a tím i zrcadlem vašeho sebevědomí. Naučíme-li se všímat si, co o sobě říkáme, jak o sobě samých přemýšlíme, máme opět volbu rozhodnout se, jak s tím naložíme.

Naše podvědomé uvažování, a tím i naše vnitřní mluva, se všímavostí dostanou na vědomou úroveň a zde s tím už můžeme něco dělat. Záleží jen na nás, zda se rozhodneme to změnit či ponechat vše při starém. Nutno podotknout, že dokud si nebudeme dostatečně vážit sami sebe, mít se rádi a být dostatečně laskaví k sobě samým, nemůžeme očekávat od našeho okolí, že bude ono dostatečně vlídné a laskavé k nám. Chceme-li, aby si nás druzí vážili a respektovali nás, je důležité nejprve si umět vážit sami sebe a být schopni se respektovat v čisté podobě svého Já. Teprve potom nám to mohou dopřát i druzí.

Všímejte si energie, kterou vyzařujete 

Naše myšlenky, tím i názory o sobě samých, se zrcadlí do našeho jednání. Tedy do slov, modulace hlasu a řeči těla. To vše vytváří neviditelný, ale dostatečně citelný shluk energií, které pak šíříme kolem sebe. A na principu „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá …“ se k nám pak lidé (opět podvědomě) chovají, resp. vrací nám energii, kterou jsme k nim svým chováním vyslali.

Věříme-li dostatečně sami sobě a jsme-li v souladu sami se sebou, pak vyzařujeme cosi, čemu se velmi často říká charisma. Není to nic jiného než vnitřní klid, přijetí sebe sama a vděčnost za to, kdo jsem. Pak už nepotřebujeme, aby nám druzí říkali, jak jsme skvělí a úžasní, netrneme hrůzou, zda někdo zkritizuje naše šaty, účes či náš názor, a tak z nás vyzařuje klid. Lidé se v naší přítomnosti cítí dobře, rádi se k nám vrací a v naší přítomnosti se i do jejich života vrací klid a pohoda. Naše očekávání čehokoliv se mění na přijímání. Víme, kdo jsme, a tak nás nerozhodí názory druhých. Jsme schopni a ochotni je přijímat jako názory druhých a nepouštíme je dovnitř. Protože už víme, že názory druhých jsou jen jejich a nám nepatří. A také jsme se rozhodli žít život podle vlastních představ, nikoliv představ druhých. Tak proč si je do svého podvědomí pouštět a dovolit jim, aby se tam spolu s nimi vkrádal i cizí strach a očekávání, které pak řídí naše životy. My si přece život řídíme sami, svými očekáváními.

Slova utváří přesvědčení a očekávání

A jsme zpátky u očekávání a jeho naplňování. Umíme-li si všímat slov a myšlenek o sobě samých, je důležité pokročit dále a všímat si svojí mluvy jako celku. O čem přes den mluvíte? Co hodnotíte a jak? Co z vašich slov zaznívá více? Strach, obava, očekávání nezdaru, nebo touha, radost a očekávání toho nejlepšího? Skrze všímání si vlastních slov velmi rychle zjistíte, co očekáváte. Když říkáte: „Já už vidím, jak je obchod zase narvaný lidmi a u pokladny velká fronta.“ Co si myslíte, že v tom obchodě bude? Hodně lidí a dlouhé fronty u pokladny… A když si vyberete tu nejpomalejší, jak to následně okomentujete? „To jsem přesně čekal, na tohle já mám štěstí.“ A tak se díky našim očekáváním, která způsobí elektrochemické reakce v našem mozku, naplňuje realita našich dnů.

Stejně pak funguje to, co říkáme svému okolí, nejčastěji svým dětem a partnerovi. Vysíláme-li do školy dítko se slovy: „A hlavně tu písemku nezvorej!“, co myslíte, že se s největší pravděpodobností stane? Možná už tušíte, že to „zvorá“. Důvody jsou minimálně dva. Prvním je, že náš mozek onu zmíněnou větu vnímá jako projev nedůvěry, což vyvolá v našem potomkovi velmi nepříjemné pocity, které snižují sebevědomí a berou energii, tím i odvahu a odhodlání. Druhým důvodem je prostý fakt, že náš mozek nezná zápor, neumí si s ním poradit. Tudíž větu „Hlavně tu písemku nezvorej!“ si zjednodušeně řečeno přeloží jako příkaz – „Zvorej to a uděláš mi tím radost.“ Pak je náš mozek na emoční i rozumové úrovni zaskočen, když se radost nedostaví. Mateme ho.

Mozek nemá chaos rád 

A náš mozek nemá rád, když je zmaten. Chaos je pro mozek nepříjemný stav, mozek potřebuje systém a jasná pravidla. Nevhodným používáním slůvka či předpony „ne“ náš mozek mateme, vytváříme v něm chaos, a to se pak projevuje v chybném naprogramování našeho podvědomí. Hodně zjednodušeně řečeno, náš mozek neví, co po něm chceme, není schopen naplňovat naše očekávání v té podobě, jak se od něj žádá. Proto je důležité si všímat, jaká slova volíme, jak mluvíme o sobě, o druhých, k sobě i k druhým. Neboť mluva je zrcadlem našich myšlenek a myšlenky utváří reality našich dnů.

Odvedli jste obrovský kus práce

Dojdete-li ve své práci na sobě samých až sem, pak jste odvedli obrovský kus práce. Mozek v této fázi už je schopen přijímat vaše povely ke změnám mnohem rychleji. Díky dostatečně dlouhému a intenzivnímu tréninku všímavosti vznikl nový vzorec chování, vznikla nová neuronová spojení a všímavost se tak přesunula z vědomé úrovně na úroveň našeho podvědomí. A tak naše podvědomí zase o kousek víc pracuje pro nás. Ve chvíli, kdy se nám z vědomé činnosti stává návyk neboli podvědomý vzorec chování, můžeme se spolehnout, že se bude v našem životě objevovat automaticky, aniž bychom se na něj museli vědomě soustředit.

Jen pro připomenutí, naše podvědomí pracuje bez naší vědomé účasti, je to něco jako autopilot. A proto je tak důležité, abychom do něj pouštěli opravdu jen to, co chceme v životě mít a s čím chceme žít. Říká se, že všímavost dělá z expertů mistry. Všímavost rozvíjí naši flexibilitu, emoční odolnost, kreativitu i emoční inteligenci. Jsme schopni si více užívat života v přítomnosti a méně času trávit v minulosti či budoucnosti. Výsledků a činů dosahujeme v životě s mnohem větší lehkostí a hravostí.

Šest kroků k lepší všímavostí

• Všímejte si slov, která ze svých úst vypouštíte. Vnímejte, jaké emoce sami v sobě vyvoláváte.
• Všímejte si, jakým způsobem mluvíte k sobě i o sobě. Jak si sami sebe vážíte? Je vaše mluva k sobě samým laskavá nebo káravá?
• Všímejte si, jakými slovy ovlivňujete svoji vlastní sebedůvěru, sebeúctu a sebevědomí. Utváříte tím svůj vlastní charakter. Proto se naučte hovořit k sobě i o sobě s náležitou úctou a vědomě.
• Všímejte si, jak promlouváte k druhým. Jaké rady jim dáváte? Buďte vědomě přítomni, vystupte ze své hlavy. Vnímejte, co říkáte a jaké situace svými slovy ve svém okolí působíte. Pokud nebudete s realitou tam venku spokojeni, změňte slova, kterými ji ovlivňujete.
• Všímejte si zpětných vazeb, které dostáváte. Ať už uděláte cokoliv, řeknete cokoliv, vždy dostanete od života zpětnou vazbu. Budete-li vědomě bdělí a duchem přítomni tady a teď, zpětnou vazbu vždy zachytíte.
• Všímejte si více okolních znamení. Díky tomu snadno a s lehkostí poznáte, zda kráčíte ke svému cíli nebo se vzdalujete. Hravě rozpoznáte, co můžete ještě udělat jinak, abyste neztratili směr.

 

Thank the author with credit

Create your future