My education and inspiration
Čeština

Vychováváte hodné děti nebo spratky?

Máte děti? A máte hodné děti? Nebo máte děti, které vám vzdorují a s nimiž nejste schopni najít společnou řeč? Čtete dál nebo si poslechněte audio.

Máte děti? A máte hodné děti? Nebo máte děti, které vám vzdorují a s nimiž nejste schopni najít společnou řeč?

Každý rodič určitě ví, že vychovávat dítě je jedním z nejnáročnějších úkolů v životě. Neexistuje žádná škola rodičovství, kde by vás něco takového naučili. Každý se snaží, jak nejlépe umí. Kdo ovšem posoudí, zda vaše snažení přináší ovoce?

Pokud jsou děti příliš malé, mnoho rodičů často pochybuje, zda vychovává své dítě správně.

Co je správně?

Ale co znamená správně? Je správně, že máte doma hodného chlapečka nebo hodnou holčičku? Chtěli byste hodné dítě kdybyste věděli, že vaše dítě je hodné jen proto, aby vyhovovalo? Chtěli byste hodné dítě i za předpokladu, že byste věděli, že popírá samo sebe, jen abyste byli spokojeni?

Určitě se vám stalo, že jste byli s malým dítětem někde na návštěvě. Typickým příkladem je návštěva známých, kteří už mají odrostlé děti nebo návštěva vašich rodičů. Pravděpodobně jste u nich narazili na názor, že si vaše děti si příliš dovolují, že mluví, když mluví dospělí, že mají příliš volnou výchovu apod. Děti přece mají poslouchat, že?

Také jsem si tím prošla. Také jsem měla malé děti. Mým rodičům se často nelíbilo, co jsem svým dětem tolerovala. Nesouhlasili s tím, co si mé děti dovolovaly. Při jedné návštěvě babičky u nás doma proběhla zajímavá scénka. Volala jsem něco z přízemí našeho domu na svou dceru, která si hrála ve svém pokojíku v prvním patře. Dcera na první zavolání nepřišla. Babička se podivovala. Vycítila jsem její nesouhlas a zavolala jsem na svou dceru podruhé. Z prvního patra se ozvalo: „Jestli po mě něco chceš, tak za mnou přijď nahoru.“

Připomíná vám to něco? „Pojď dolů, povídám ti pojď dolů!“ (Přikazoval princ Popelce, když se mu schovala v koruně stromu.) A ze shora (ze stromu) se ozývalo, „pojď nahoru!“. (Odpovídala Popelka). Princ si myslel, že může rozkazovat a všichni musí poslouchat. A Popelka? Měla jiný názor, nebála se za něj postavit. Byla sama sebou.

„Co si to ten spratek dovoluje?“

Naše děti měly (mají) mezi sebou sedmiletý věkový rozdíl. Ke každému z nich jsem pravděpodobně přistupovala jinak. Nenavštěvovala jsem žádnou školu rodičovství, přesto jsem své názory ohledně výchovy dětí, hlavně díky mé práci, přehodnocovala.

Vyplatilo se mi, jednat s dětmi jako s partnery.

Bavit se s nimi o věcech běžného života, rozebírat s nimi jejich pocity, dopřávat jim pocit, že i oni mohou o něčem rozhodovat, komunikovat, vysvětlovat, sdílet a zase komunikovat, vysvětlovat a sdílet.

Výsledkem jsou samostatné, originální osobnosti se všemi jejich přednostmi i chybami.

A myslíte si, že byly hodné?

Mohly být hodné, když se projevovaly jako osobnosti? Snažili jsme se je s manželem respektovat a snažili jsme se jim jít příkladem. My jsme totiž byly ty hodné dětičky a snažili se dělat to, co si naši rodiče přáli, abychom splnili jejich očekávání, abychom je nezklamali.

A co nám to přineslo? Dlouho jsme hledali sami sebe. Prošli jsme spoustou kurzů, seminářů a sebepoznávacích aktivit, abychom došli k tomu, že naši rodiče to sice s námi mysleli dobře, ale chtěli nás mít stále podle svých představ. Stále o nás chtěli rozhodovat. I když jsme byli dospělí. Chtěli rozhodovat i o tom, jak máme vychovávat své děti. Protože oni přece měli ten „nejlepší návod“.

Určitě nebyl nejlepší. A určitě se hodně snažili. A my jsme jim samozřejmě za jejich snažení vděční, protože nám předávali to nejlepší ze sebe. Předávali nám také to, co viděli u svých rodičů. A své rodiče museli poslouchat. Rodičům se nesmělo odmlouvat, vzdorovat. K rodičům bylo třeba se chovat s úctou.

Ano, ano, s úctou. Souhlasím, ale tato rovnice by měla fungovat oboustranně.

Vzájemná úcta – tedy úcta k sobě navzájem.

Možná vám to zní příliš nadneseně, příliš silně. Možná výstižnější než úcta, je v dnešní době respekt.

  • Respektujete své děti? Nebo jim určujete, co je pro ně správné a co ne?
  • Určujete jim, co musí dělat a co nesmí?
  • Necháváte jim prostor nebo je příliš svazujete?
  • Připouštíte, že vaše děti by mohly mít na některé záležitosti jiný názor než vy? Že by něco mohli dělat jinak než vy?
  • Připouštíte, že by vedle vás mohla vyrůst svobodná osobnost se svým názorem?

Osobnost – nebo „vaše hodné“ dítě?

Osobnost znamená, že si jde za svým. Dovolí si nesouhlasit, dovolí si mít jiný názor, dovolí si s vámi o svém názoru mluvit. Dovolí si vyslechnout i váš názor, ale rozhodne se podle sebe. Plní si svá přání, bez ohledu na to, co si přejete vy.

Hodné dítě znamená, že půjde za tím, co budete chtít vy. I když bude mít jiný názor než vy, raději se podřídí, aby vás nezklamalo.

Co se asi honí hlavou vašim známým, či rodičům, když si vaše dítě v jejich přítomnosti dovolí s vámi nesouhlasit? Když si dovolí říct, „proč bych to měl/a dělat“ nebo „mami, v tomto nemáš pravdu“?

To je nevychovaný spratek? Co si to dovoluje? Jak jste takové dítě vychovali?

  • Záleží vám na tom, co si o vás a vašich dětech myslí druzí?
  • Nebo je pro vás důležitější, aby vaše děti byly šťastné, svobodné?

Chcete mít „hodné“ děti?
Nebo vedle sebe snesete osobnosti?

Thank the authors
Take action