Důležitost odpočinku

Únava přitom není jenom jedna. Ačkoliv se to tak může zdát. Existuje únava fyziologická svalová, emocionální, stresová a jiná. Každý typ bychom se měli naučit rozpoznávat a adekvátně na něj reagovat. To však vyžaduje určitou míru sebepoznání, a ne každému se to může chtít podstupovat. Dobrým pomocníkem může být psychoterapie, která je vhodná i jako prevence. Tedy v případě, že se cítíme dobře a chceme sami sebe lépe poznat. Často se u laické veřejnosti setkávám s tím, že terapie je taková „okecávačka“, nikomu se nechce „hrabat sám v sobě“, slýchávám argumenty typu „já přece pomoc nepotřebuji, vyřeším si vše sám“. Problém je ten, že neumíme hovořit o svých emocích, věnovat jim pozornost, dovolit si je prožít. Souvisí to s vlastními limity. S vlastní zranitelností, kterou není ostuda si přiznat. A to jak před ostatními, tak sami před sebou. Dobrým příkladem může být večeře s přáteli. Sedíte u jednoho stolu, dobře se bavíte, a najednou vás přepadne vyčerpání po náročném dni v práci. Co uděláte? „Správnou“ psychologickou reakcí by mělo být slušně se přátelům omluvit a jít si lehnout. Dáte tím najevo starost o sebe sama, o vlastní potřeby. A správní přátelé by to měli pochopit. Vynahradíte jim to jindy. Ideální scénář. Docela hezky se to poslouchá, že? Nebude překvapující, když řeknu, že realita je často hodně jiná.

Ale zpátky k tématu. Jsem ráda, že se témata jako work-life balance dostávají do veřejného prostoru. Jsem toho názoru, že psychologie může do problematiky vnést unikátní pohled. Zmíněný pod část jsem poslouchala kvůli známému, kterému v září 2021 diagnostikovali syndrom vyhoření a jak říkal lékař: Je to běh na dlouhou trať. Úplně se mu otočil život vzhůru nohama, protože byl zvyklí od rána do večera být na stavbě a večer, když přišel domů, tak pokračovat s pracovní činností na počítači do 2:00 hod do rána a v 6:00 hod., už zase vyjížděl do zaměstnání. Jediné, co mu dalo při této diagnóze klid bylo to, že on i jeho rodina jsou finančně zajištěny, takže po dobu jeho neschopnosti nebudou strádat, ale budou žít svým obvyklým lepším životním standardem. Teď si vezměte, kdyby se to stalo někomu, kdo žije z výplaty do výplaty, a to finanční zajištění po dobu léčby nemá, jak pro sebe, tak i pro rodinu. Někdo umí jít z lepšího do horšího, ale jsou i tací, kteří to ze začátku nedávají, protože, co si budeme povídat: Vždycky se jde z horšího do lepšího lépe a člověk, už se nikdy nechce dotknout dna.  Například moje podoba odpočinku a dobití mých baterek je tanec a zpěv nebo procházka někde v přírodě, ale každý jsme originál a každému vyhovuje něco jiného, proto se respektujme navzájem.