Lidská mysl
Pro lidskou mysl, tedy přesněji obsah mysli je toto neuchopitelné, jak by toto mohlo někomu stačit? Jak by tohle mohl být ten stav naplnění? Jak by tohle mohla být skutečnost? A přeci je to popis toho, co hledající hledá a nemůže najít, dokud to nepustí a nepřestane to hledat. Neboť každý z nás tím již je, tady a teď. Každou vteřinu svého života tím jsme, tím zdánlivým dějem existencí. A nikdo to neřídí, nikdo to nenaprogramoval, nikdo to nemění, děje se to samo na základě principu v jednom jediném okamžiku teď a tady.
Nemá to žádný význam, cíl, důvod, smysl, jen to je. Ve zdánlivém ději v iluzi to je neustále a ty tím jsi až na věčnost. To jediné, co o tom lze nyní říct je, že ty jsi a vždycky jsi byl „jen“ tím stavem. Ty jsi tím, co vnímá tento zdánlivý děj, tento zdánlivý projevený svět, tuto dokonalou iluzi. Pro některou mysl to bude uvolňující, pro některou to bude nepřijatelné a je to jedno, není důležité jak to, která mysl „teď“ vnímá, každá podle svého nastavení a stavu tady a teď. A protože čas neexistuje, tak až se tak stane, bude stejně “jen” zase to opakující se teď. Je to tak klidné a zároveň fascinující, že obsah mysli tolik nadělá s tím, kdo jsem a co vím a co jsem dokázal a co mám a co nemám a jaký jsem. A přitom nic z toho nejen, že neexistuje, ale ještě to není ani zásluha obsahu mysli osobnosti, neboť se to děje samo. A už vůbec to není skutečnost, a právě toto ztotožnění se s obsahem mysli, s představami, s příběhem, s tělem, s pocity odvádí mysl od pravdy. Jsme ztotožnění s čímkoli, přesněji řečeno neodvádí mysl od poznání pravdy, ale stavem pravdy, tím, čím ve skutečnosti jsme.Stát se pravdou se děje samo a děje se to ve chvíli, kdy již není nikdo, kdo by pravdu chtěl znát. A tak je to se vším. Až přestaneš hledat, tak najdeš, až přestaneš toužit, tak dostaneš, až přestaneš očekávat, tak se dočkáš, ale tam, už nebude nikdo, kdo by tohle řešil.
Ale i přesto všechno toužení, očekávání či chtění se děje samo a je to v pořádku, bez toho by se nezačal dít děj, který se časem unaví. A možná, už tady a teď se mysl unaví, obsah mysli se vybije a nastane skutečnost. Stav skutečnosti tady a teď, anebo taky ne a je to tu zase, je to jedno, stejně se to děje samo. Uvolni se a jen pozoruj či si uvědomuj stav existence, dokud tam již nebude nikdo, kdo by to pozoroval, ale nastane samotný stav pozorování, tedy samotné bytí tady a teď.