Naslouchejte svému tělu a ono vám řekne, co potřebuje
V každodenním shonu nemá moc lidí čas na zastavení se, na naladění se na sebe, na svoje nitro, tělo, pocity. Každý den podobné běhání životem. Z toho se pak stává rutina, normální život. Necítíme se, nevnímáme se, protože na to přece není čas. Přichází automatické odpojování. Proč je velmi užitečné umět se vnímat, cítit, slyšet svoje tělo promlouvat skrze, jak fyzično, tak skrze intuici a psychické cítění?
Kdykoli cokoliv řešíte. Jakoukoliv otázku si pokládáte: proč se mi pořád děje to a ono; proč mám takový a onaký zdravotní problém; proč nemůžu otěhotnět; proč nevím, co mám dělat; proč nemůžu najít partnera/partnerku; proč mám TAKOVÉHO partnera/partnerku; mám si pořídit pejska nebo kočičku?; chce se mi dnes jet autem nebo vlakem?; mám se s kamarádkou/kamarádem domluvit na zítra nebo až na příští týden? A spoustu dalších rozhodování či řešení našich malých i velkých životních “útrap”. Odpověď máme uvnitř sebe, a to na cokoli. Důležité je pracovat s tím, co cítíme, vnímáme. Je jedno, zda je to pocit fyzický, psychický nebo duchovní. Někdo vnímá barvy, někdo cítí chlad. V těle se toho děje hodně. A když se na hlavně zablokovaná místa přenese pozornost, tělo začne promlouvat. ALE, člověk, který je zahlcený zvenčí tím vším, co denně dělá a ztratil kontakt se sebou sama, tyto signály nevnímá. Dokonce jsou to často silné signály. Těch jemných je většinou víc. Ty silnější signály, jako bolest, tlak, horkost nebo divný chlad, cukání či nějaký zdravotní problém, to už vnímá hodně lidí. Ale netuší PROČ? Co mi to tělo chce jen říct? Pojďme se tedy zaměřit na toto místo to je teď důležité pozorovat, bez nátlaku na sebe a bez očekávání, co se děje. Když se něco takového ukáže, můžete rozvíjet dál tento objev. Ptát se ho: Proč tam je, co vám chce říct. Nechat otevřít to, co je to konkrétně za strach. Z čeho? Jak vypadá? Kde přesně je? Je v děloze, v močáku nebo ve střevě? Jak mu mohu pomoct, aby mohl odejít? Co po mě chce? A právě kvůli těmto odpovědím je, tak důležité se vnímat. Abyste vůbec ucítili, že v daném místě (kde je často i nějaký zdravotní problém), je něco jako strach, zmatek, lítost, vztek, žárlivost, křivda atd. Takto tělo vypráví příběh. Když dostává otázky a jeho odpověď je vnímána.
Jak se tedy umět poslouchat? To je každodenní “práce”. Třeba se párkrát za den zastavit a zaměřit pozornost dovnitř. Zeptat se sami sebe, jak se cítím a co cítím? Jak mi teď je? A projděte si tělo od nohou až k hlavě. To je to nejjednodušší. Samozřejmě se na to zaměřuje, kde jaké cvičení, například jóga nebo meditace. Péče věnovaná sama sobě se někomu vrátí po týdnech, někomu po měsících. Je to individuální. A plně své tělo nepochopíte nějak rychle. Jde to krůček po krůčku. Ale má to smysl. Pořád potkávám mnoho lidí, kteří nechápou proč, by se měli vnímat. A také je spousta lidí, kteří se toho bojí, a tak utíkají k mnoha různým povinnostem a dramatům tam venku. Jen, ať nemusí vyplout na povrch to jejich vlastní. Jenže, pak přichází opět na řadu tělo, které se prostě nedá. A chová se, bohužel, sebedestruktivně skrze nemoci, které pak mohou i zabíjet. Ono se to, ale neděje samo. Protože to my ho ovládáme. Za tím vším stojíme vždy my sami. Čeká vás dlouhá cesta, tak pojďme začít hned teď.