News
Čeština

Pravdivý příběh o tom, že všechno zlé je k něčemu dobré

2E audio
Simona vyrůstala s babičkou na vesnici na jihu Moravy. Její rodiče zahynuli při tragické autonehodě, když jí bylo sedm let. Babička teď byla jediným Simoniným blízkým člověkem. To ale zdaleka není vše.

Babička ze svého malého důchodu nemohla Simonu uživit. Proto Simona od patnácti let pracovala, aby pokryly alespoň své základní životní potřeby. Přestože si sama přivydělávala, nosila obnošené oblečení a jedny tenisky jí musely vydržet několik let, protože na parádu a jiné vymoženosti, které její vrstevnice měly, peníze nezbývaly.

Simonu jejich bída rozčilovala, ale babička vždycky říkala: „Všechno zlé, je pro něco dobré, Simonko.“ Simona nad těmito slovy jen koulela očima. Co je dobrého na tom, že je socka a že se jí spolužačky smějí. Je chudá a navždy zůstane v této vesnické díře. Byla z toho smutná.

Život Simonky se ale měl od základu změnit.

Ve 23 letech se Simona začala cítit špatně. Její tělo sláblo a měla problémy s příjmem potravy. Na návštěvě u lékaře se dozvěděla děsivou diagnózu. Problémy jí v posledních dnech způsobovalo vzácné imunitní onemocnění. Přestože okamžitě začala s léčbou, tělem se jí šířil zánět, který se nedařilo zastavit. Simoně tak nakonec museli amputovat nohu. A aby toho nebylo málo, zemřela její milovaná babička. Simona nakonec zůstala na všechno sama.

Během dlouhých proplakaných dnů v nemocnici se Simoně opakovaně vracela jedna myšlenka. Byla to vlastně otázka: „Babi, co je dobrého na tom, že jsem zůstala na tomto světě sama, připoutaná na invalidní vozík?!“

„Nemohu to pochopit. Proč právě já?"

Po několika dlouhých týdnech a bolestivých rehabilitacích Simonu propustili domů. Dostala protézu, se kterou byla schopna samostatnosti. Co ale Simonu po návratu domů vyděsilo nejvíc nebyla její tíživá situace ani stav domu. Byl to vlastní pohled do zrcadla.

Měla dvacet kilo navíc a její nohy byly oteklé jako konve. Vůbec se nepoznávala. Tohle že jsem já? 

„Takhle jsem přece nechtěla vypadat, takhle jsem nechtěla žít!"

Pohled do zrcadla Simonu v něčem změnil a aktivoval v ní něco důležitého, něco naléhavého. Simona se rozhodla zbavit se role oběti a bojovat.

Zavolala svému doktorovi a domluvila se s ním na postupném vysazování léků, které způsobovaly nárůst váhy. Překonávala velké bolesti a zkoušela nové rehabilitační cviky. S každým dnem zvládla ujít více kroků a byla stále jistější.

Její váha se začala postupně snižovat. Simona začínala mít zase radost ze života, a dokonce se rozhodla pracovat. Začala pracovat jako sekretářka v centru pomoci hendikepovaným lidem. Chodila tam moc ráda. Kolegové byli milí a práce jí bavila. Co je ale hlavní, seznámila se tam se svým současným mužem.

Od té doby se Simoně honí hlavou jiná myšlenka než tenkrát v nemocnici. Dnes si před spaním v duchu říká: „Babi, měla jsi pravdu, jako vždycky, že všechno zlé je k něčemu dobré. Kdybych totiž neonemocněla, nikdy bych si nenašla tak skvělou práci, kvalitní přátele a úžasného muže. Děkuju, babi!“

CO SI ODNÉST Z DNEŠNÍHO PŘÍBĚHU?

  1. Zlé věci se občas dějí každému z nás, ale mají svůj význam. Uvědom si, co se ti vesmír snaží sdělit a místo sebelítosti se soustřeď na změnu. Nestaň se obětí vlastního života.
  2. Pouze ty jsi pánem svého těla. Ani nejlepší lékař na světě tě nezná lépe. Pokud máš pocit, že ti některé léky nedělají dobře, snaž se je se svým lékařem vysadit. 
  3. Hledej v negativních situacích to dobré. Možná to nevidíš hned, ale nakonec to nalezneš. Jak říkala jedna moudrá babička: „Všechno zlé, je pro něco dobré."


Pomáhej s námi těm, co to potřebují a naplň svůj život láskou a porozuměním.

 

TOGETHER STRONGER FOREVER

 

Thank the authors
Take action