Rytířská smrt
Slyšel jen vzdálené hlasy a svět kolem něj šedivěl. Obrysy lidí i věcí se rozmazávaly. Jediný, čemu rozuměl velmi dobře byla věta, že mu zbývá už jen 6 měsíců života. Nenech si ujít audio s emotivním podkresem.
Dovol mi vyprávět příběh o Honzovi, kterému lékaři dali jen 6 měsíců života. Honzovi totiž diagnostikovali vzácný druh rakoviny, na který neexistuje účinný lék. V tu chvíli Honzovi došlo, že jeho život je navždy zpečetěn. Je hotovo, je rozhodnuto. Včera byl plný radosti a dnes hledí smrti přímo do táře.
Honza měl svůj život skvěle naplánovaný. Dodělat školu, získat titul, skvělou práci, vydělávat peníze a mít rodinu.
Honzovi se nyní zhroutil svět. Všechno, co dávalo smysl, už najednou smysl nedává. Když ti v 25 letech někdo řekne, že umíráš, "končíš a zhasínáš". Rodinu nestihneš udělat. Děti, kterým bude hrozit smrtelná nemoc, nechceš. A tituly jsou na prd, když tady za chvíli už stejně nebudeš. A peníze? Peníze taky asi ne, leda že by někomu zachránily život...
Když šel Honza z nemocnice, procházel kolem bezdomovce. A víš, co udělal? Dal mu své boty, protože boty bezdomovce byly děravé. Honza šel bosý dál a potkal maminku s holčičkou, která chtěla koupit u stánku plyšového medvídka, na kterého ale máma neměla peníze.
Honza jí medvídka koupil, dohnal je a při předání medvídka řekl holčičce, že má přání, aby se jmenoval Honza. Holčička s radostí křičela: "Ano, bude to můj Honzíček!" Maminka to zprvu nechtěla přijmout. Přece jen, viděla kluka bez bot, a to bylo opravdu dost divné. Jenže když jí Honza vysvětlil, že se jmenuje Honza a že umírá, pochopila, objala ho a medvídka si nechaly. Holčička ještě z dálky křičela, děkujiiii! A to Honzovi udělalo moc dobře na srdci.
Než Honza došel domů, zůstaly mu jenom kalhoty, tričko a klíče. Celou svou studentskou tašku i s výbavou, dále sako, čepici a peníze, včetně peněženky, daroval.
Honza si nemohl nevšimnout, kolika lidem dokázal pomoci během jediné cesty z nemocnice. Jedna cesta z nemocnice a tolik radosti. Kolik lidí si ho nyní bude pamatovat... A pak mu to došlo. Kolik lidí si bude pamatovat, že vydělával peníze nebo že měl tituly? Téměř nikdo. A kdo z těch, kterým pomůže, si bude pamatovat Honzův dobrý skutek? Téměř každý. A tak platí citát, že...
"Chvilka pomoci je lepší než 10 dní lítosti"
Jediný, co Honzovi v příštích měsících dávalo smysl, bylo cestovat a pomáhat. Nejprve rozdal vše, co měl. Pak sbalil svůj ruksak, rozloučil se s rodiči, s přítelkyní, s přáteli a vydal se na křížovou výpravu pomoci. Těsně před tím si však půjčil mnoho peněz od banky. Ale i tento malý podvod mu dával smysl, protože tyto peníze alespoň někomu pomohou. A banka si už přece poradí...nebo ne?
Honza po cestě kolem světa pomohl stovkám lidí. Tito lidé si ho budou navždy pamatovat. Nebo alespoň většina. A proč? Snad proto, že nás svět rozděluje na jednotlivce, abychom hrabali na vlastním písečku jen pro kuličku svou, jen pro tu svou.
A jak to dopadlo s Honzou? Dluh bance musel nakonec splatit, protože místo šesti měsíců, žil dlouhých devět let a zplodil 2 děti. Rytíř Honza překvapil všechny, včetně sebe. Lékaři nevěřili vlastním očím.
A tak vesmír stvořil Rytíře, kráčejícího stezkou smrti a přihrál mu podporu bohatého muže, který ho platil, aby než zemře, postupně pomohl 1125 lidem. A tomu říkám hrdinství. Tomu říkám Rytířská smrt.
A tak mi nezbývá nic jiného, než se rozloučit mými oblíbenými slovy a to sice, že: "Společně jsme navždy silnější".