Zkus se podívat jinýma očima
Adéla a Tereza byly nerozlučnými kamarádkami už od dětství. Lidé z jejich okolí se tomu často divili. Každá byla totiž úplně jiná. Znamená to, že jedna z nich je horší člověk? Čti dál a dozvíš se to.
Adéla byla odjakživa považována za samotářku. Nebyla příliš společenská. Čas trávila doma zadumaná v knihách, mezi lidi vyrážela jen zřídka. Při známkách vstřícnosti ze strany druhých se tvářila netečně. Projevy náklonnosti vnímala spíše jako vpád do svého soukromí než jako pokus o sblížení.
Tereza byla jiná. Ráda se bavila, byla společenská a mezi lidmi oblíbená. Často podnikala všemožné akce s kamarády a pro každého měla vlídné slovo. Nikdy neodmítla nikoho, kdo potřeboval pomoc.
Byla jediným člověkem, který se Adély neustále zastával. „To byste museli Áďu znát,“ říkávala. „Možná to není vidět na první pohled, ale je moc hodná.“
Jednou za rok se ve vesnici, odkud kamarádky pocházely, konala zábava. Adéla celý večer trávila sezením v koutě a bylo na první pohled jasné, že si zábavu neužívá. Ostatně jako každý rok.
Terezu to mrzelo, ale rozhodla se, že další ročník zábavy si zkazit nenechá. Tančila a užívala si čas strávený s přáteli. Adélu už nikdo nepřemlouval, aby se bavila. Žádný z kamarádů ji nepřišel požádat o tanec. Seděla u stolu v koutě úplně sama. Po chvíli ji to přestalo bavit a zvedla se k odchodu. Tereza to viděla a dohonila svou kamarádku těsně u dveří.
„Proč odcházíš? Pojď tancovat, je to super, na parketě jsou skoro všichni,“ přemlouvala Adélu Tereza.
„Nikdo mě nepožádal,“ odsekla Adéla.
„Minulej rok tě prosili skoro všichni a ty jsi tancovat nechtěla,“ namítla Tereza.
„Já nechci tancovat, nebaví mě to. A všem jsem tady stejně ukradená,“ odvětila Adéla se zarputilým výrazem.
Tereza na svou kamarádku nevěřícně koukala. Říkala si, co se stalo s introvertní, ale milou holkou, kterou podle ní Adéla vždycky byla.
„Víš Adélko, svět se netočí jen kolem tebe. Kamarádi odejdou, když na ně budeš kašlat. Nikdo ti nebude věnovat pozornost a svůj čas, jestliže to budeš neustále odmítat. Ozvi se, až se přestaneš na celej svět mračit,“ odvětila naštvaně.
Adéla na Terezu několik sekund nechápavě zírala a potom ublíženě odkráčela. Věděla, že ji všichni odsuzují a byla z toho nešťastná. Ale copak oni věděli, proč je taková? Copak jim mohla říct, že je nemocná? Nic nechápou.
Před třemi lety Adéle doktoři sdělili děsivou diagnózu. Měla před sebou možná poslední roky života. Cítila obrovskou nespravedlnost. Nechápala, proč se to stalo zrovna jí. Věděla, jak moc by se Tereza trápila, kdyby to zjistila. Proto celou věc zatajila a nechala okolí, ať si o ní myslí to nejhorší.
Nemohla být na svou kamarádku za to, co řekla, naštvaná. Tereza byla trochu povrchní, ale vždycky se jí zastávala. Navíc ji Terezina slova přinutila podívat se na svou situaci jinýma očima. Totiž očima své pozitivní a přátelské kamarádky. Věděla, že Tereza by v její situaci svolala kamarády a oznámila jim, že si chce poslední roky náležitě užít. A rozhodla se udělat to samé.
Zvedla telefon, omluvila se své nejlepší kamarádce a řekla jí pravdu o tom, co v poslední době prožívala. Postupně se s tím svěřila i ostatním lidem ve svém okolí.
Nebylo to pro ni vůbec lehké. Ale udělala dobře. Všichni kamarádi ji pochopili a nabídli jí pomocnou ruku.
Poprvé od doby, kdy se dozvěděla tu strašlivou zprávu, se Adéla cítila šťastná. Měla totiž oporu. Najednou nebyla sama. Stačilo se otevřít světu a celý svět tu najednou byl pro ni. Hlavně tu pro ni zase byla její nejlepší kamarádka. Netušila, jestli může zvládnout svou nemoc. Ale věděla, že si může užívat každý den, jako by byl ten poslední. Nikdy nelitovala hádky, která se stala tenkrát na zábavě. Věděla, že díky ní našla znovu sílu k životu.
Problémy jsou poloviční, když se s nimi svěříš svým blízkým. Hrdinové YeahCoach jsou vždy připravení pomoci.
❤️❤️❤️
Předem děkujeme, že oceňuješ naši snahu a dáváš zpět skrze komentář níže nebo také formou férového členství Hrdiny YeahCoach.
TOGETHER STRONGER FOREVER